1. Vločky jsou hvězdy, co nehasnou, když slunce vystrčí hlavu, jedna z nich ležela před masnou uprostřed vzteklýho davu. 2. Bylo to minulou sobotu, dostali hovězí přední, ona koukala zoufale na botu, která se zjevila před ní. R: Dlouho se v rozpacích strojila v oblacích pro tuto sváteční chvíli. Po vzoru básníků, za cenu zániku, letěla, aby svět byl aspoň na chvilku nevinně bílý. 3. Pak řezník vytáhnul roletu, nikdo si nevšiml asi té vločky středního doletu s náloží něhy a krásy. 4. Zmizela pod jednou z podrážek, na vločkách jaksi se nelpí, leda kdyby tak pronikla do drážek nějaké Gottové LP. R: 5. Nebuďme ke vločkám neteční, to pro nás v bolestech tají, aby nám v dutině lebeční nezbylo jen, co kde mají.