Vodnická

Karel Plíhal

1. Na starý vrbě nad rybníkem
   zelený mužík sedí,
   z termosky popíjí kafe s mlíkem,
   melancholicky hledí.

2. Právě se pohádal se svou starou,
   už si s ní neví rady,
   a koumá, kolik je to vzdušnou čarou
   kiláků do Kanady.
R: Závidí divokým husám,
   jak mizí kdesi v dálce,
   on zatím sedává tu sám,
   v botách ho zebou palce.

3. Stará mu nadává, že se jen fláká,
   a, nebejt tak střelená,
   vdala se zamlada za lampasáka -
   - zelená jak zelená.

4. Prej už v tom topení ňák ztrácí formu
   a ona se za něj stydí,
   to voják má jiskru a uniformu,
   dovede líp potopit lidi.
R:
R: I já závidím divokým husám,
   jak dělaj' do mraků díru,
   když poslouchám:"Vojíne, klusám, klusám, klusám,
   tu nejste na špacíru ..."