1. Byly časy, kdy i vrána tak nádherně zpívala, že vedle ní i ten slavík kníkal jako sele, každé ráno před rozbřeskem hodila se do gala, nadechla se, odkašlala a spustila směle, vřele: R1: Krá, krá, krásná je svoboda, sladká jak jahoda na lesní skalce, krá, krá, krásně je na světě, když vítr nese tě tam a zas tam. R2: Krá, krá, krásná je svoboda, hebká jak košile zručnýho tkalce, krá, krá, krásně je na světě, když na své "Můžu?" si odpovím sám. 2. Zatím dole v mraveništi všichni tvrdě makají, pro matičku, pro královnu pot se z nich jen leje, jen co vránu uslyšeli, šeptají si potají: nám tu hoří plán a tahle mrcha se nám směje, že prý: R1: R2: 3. Královna se rozčílila: teda tohle ničí morálku, ještě aby mravencům to začlo vrtat šiškou, to nám ještě scházelo, když chystáme se na válku, a vydala se pohovořit s loajální liškou. 4. Nyní je vám asi jasný, jak to s vránou dopadlo, ten, kdo umí lítat, ještě nemusí být tabu, královně šlo o krk, no a tý lišce zase o žrádlo, a od tý doby vrány nejsou svými pány, jenom občas v prudkém hněvu zazpívaj' si pro úlevu, bez nároku na honorář: krá krá ...