1. Určitě sejdem se po letech, spolíhám na boží mlejny, možná, že přibereš po dětech, oči však budeš mít stejný. Ty oči, co viní mě ze zrady, co se z nich slzy jen řinou, ta okénka do rajské zahrady, jenže zahrady vonící dřinou. 2. Co jsem se natrápil s červama, mám z toho problémy s nervama, na rukou, na duši flastry. K čemu ty pečlivý záhony, k čemu to zbytečný plení, divoký přírodní zákony, ty v sobě těžko kdo změní. 3. Na stolku v zahradním altánu stují džbán, a v něm střik vinnej, juch, ať si teď nalejvá ze džbánu pro změnu zas někdo jinej. Určitě sejdem se po letech, spolíhám na boží mlejny, [: možná, že přibereš po dětech, a oči, no, ty budou stejný. :]