Chtěl jsem ti z kabely, přiznám se bez lhaní, vzít kousek nitě, snad půl stopy jen. A k mému úžasu po chvilce tahání vypadla jehla z té kabely ven. Tak už se nehněvej marně žes` hledala, já však chtěl od tebe cokoliv mít. A sama od sebe nic bys mi nedala, mrzí mě jen to, že neumím šít. Kdo mi teď zacelí v krajině srdeční trhlinu, která je dílem jen tvým. Tvá jehla z oceli z mé klopy k nebi ční, na koho žaluje, jenom já vím. Teď čistě z důvodů vlastního prospěchu učím se ovládat jehlu a nit. A ticho ruší jen šepot mých povzdechů, že jsem k té jehle též tebe chtěl mít. Kdo mi teď zacelí v krajině srdeční trhlinu, která je dílem jen tvým. Tvá jehla z oceli z mé klopy k nebi ční, na koho žaluje, jenom já vím. Teď čistě z důvodů vlastního prospěchu učím se ovládat jehlu a nit. A ticho ruší jen šepot mých povzdechů, že jsem k té jehle též tebe chtěl mít. Že jsem k té jehle též tebe chtěl mít.