1. Z cimbuří zněl můj táhlý tón, když můj pán slavně z bran vyjel ven, ta trubka či trouba, to jsem já, ne on, vždyť on na hon vyrazil si jen. 2. Když na trofej číhal v doubravě, kolem toulavý trubadúr šel, měl pod paží loutnu, kuklu na hlavě, a můj hlas pěkně v ústrety mu zněl. R1: Něžně v komnatách dámy ho vítaly, aby na sladkou loutnu jim hrál, spolu gobelin tkali, můj pán, ten lovil dál, kluk-vykuk v kukle se jen smál. *: Truvéra loutna sladká jsem, trouba hlásná, ta netuší nic, že můj pán té dámě zlíbal roucha lem, je pravdy jenom polovic. *: Spíš než šíp z toulce toulavá píseň ze srdce zasáhne laň, ten, kdo ví, jak tkát, nit s nití protkává, útok je nebezpečná zbraň. R2: A že láska i les mají temný klín, je tu paroží, truvér i laň, a tak bude ten gobelin navždy zdobit síň, výjev či historická daň, R3: Dam dava dam ... R2: + pojď, popatř a pomodli se zaň ...