Oblak

Klíč

1. Dálkou uplývám, paže, ústa, měňavý tvar,
   s ním se rozplývám, mizí tělo z šedavých par,
   hloubku pod hlavou, dole cár či letící stín,
   s touhou hloubavou drak se k spánku chumlá do peřin.
R: Tmou se proměním, a to kouzlo, to je můj háv,
   chvíli tvář, pak had, nato temný hrad,
   potom nymfa nebo pyšný páv,
   k ránu zahynu, možná vejdu v ztracený ráj,
   jsem jen přízrak, mrak, kampak na zázrak,
   oblak přesto stříbrný má kraj.

2. V trávě zaklání malý bůžek buclatou tvář,
   v tváři zklamání, zmizel mrak a zůstala jen zář,
   touží po výši, také on by měnit chtěl tvar,
   mámu neslyší, je tak hrr, už zjara chce být stár.
R: Čas tě promění, a to kouzlo srdce je háv,
   chvíli láska, chlad, a pak zdvih a pád,
   budeš poutník nebo pyšný páv,
   až mámě uplyneš, možná vejdeš v ztracený ráj,
   mysl je jen mrak, kampak na zázrak,
   oblak přesto stříbrný má kraj.