Nocí světélkuješ vždy když bloudím a loudím ze tmy jas malířům slov do palet se vkrádáš a zas Mezi rty mi změníš v jemné chvění ten rým, co má na vahách tíhu snění a já R: Pak z hlubin moří Ti vesmír stvořím z rytmů ticha a z vodní pěny tělo ženy Nocí světélkuješ vždy když s bděním změním se v tón všech harmonií v symfoniích jak zvon rozezníš mě a v roztříštěné světy co v nás tiše spí se rozložíš v dva leknínové květy Já vím R: ... duši ženy