Bez zbytečných průtahů dojít až na konec slova čas, něžně mu zlámat vaz a černou křídou počmárat celý kalendář a na kuráž dýchat z plných plic freony od lednic A už jen chvíli být loňský sníh a řvát v mlčeních jako pouhý klam jít bůhví kam Z neurčitých důvodů přejít práh místo duše zrezlý plech, na srdci prasklý steh a prošlou solí pocukrovat oceán a pak v tmách v parfému slova nic cítit vůni ze střelnic A už jen chvíli být loňský sníh, řvát v mlčeních jako pouhý klam jít bůhví kam, být loňský sníh a řvát v mlčeních jako pouhý klam jít bůhví kam Pod lavinou němých barikád, pod kusy zrcadel, rozbitých umyvadel budu spát schoulený do spirál, mizící adresář a věčný amatér plný děr, co drží směr, drží směr Pod hladinou moří černých káv na krku s kravatou ze struny od kytar budu spát, návnada do pastí vlastenec bez vlasti a od teď napořád, napořád, už napořád Už jen chvíli být loňský sníh, řvát v mlčeních jako pouhý klam jít bůhví kam