Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn až naplní mě, odpustím ho ven a pak ve mně zhasne všechno to krásné já zůstanu stát na jednom z jeho břehů akorát A roztříštím rým něhou bodláčí rezonancí v kruhu se stáčím do prázdných rámů Vodopádů stín květinám smáčí listy do vín v dužinách kráčím porcelánům Slzivou bouří zapírám výlety snů trombóny třpytu roztroubí je v hlas vyřčené potají hned u rtů zatajím a skryju v list až v nebezpečném bezpečí svému moři začnu číst Že roztříštím rým něhou bodláčí rezonancí v kruhu se stáčím do prázdných rámů Vodopádů stín květinám smáčí listy do vín v dužinách kráčím porcelánům