In Fernet veritas

Ladislav Straka

1. V dětství jsem na každém kroku slýchával,
   abych vždy a všude pravdu říkal,
   čas od času byla za ni pochvala,
   ale mnohem častěji jsem pykal,
   krásné je žít s otevřenou náručí,
   každá nová modřina však poučí,
   že je třeba užívat ji s rozvahou,
   a tak jsem si prostě zvykal.

2. Svět kolem se tvářil celkem nevinně,
   ale opít rohlíkem se nedal,
   až dočet' jsem se, že je pravda ve víně
   a dlouho tu knihu k očím zvedal,
   pak sehnal jsem takhle v půli prosince
   baculatej demižónek Vavřince
   a s kamarádem odnaproti z baráku
   na dně pravdu usilovně hledal.
R: Teď (pak) volám: království za tabletu algeny
   a za sklenici studené vody,
   proč má vizáž doznala proměny,
   jó, to jsem asi někde potkal schody,
   přišel jsem v jednu, ve dvě nebo v půl třetí,
   marně svádím souboje s pamětí
   a permoníci v zátylku sbírají laciné body.

3. Zalíbilo se mi pravdy hledání
   a začal se k němu vracet,
   někdy z toho vzešlo tvrdé utkání
   se statí zákona 120,
   pravda sice v alkoholu nebyla,
   zřejmě sama z mého nitra prýštila,
   a tak přítelíčků začlo zvolna ubývat
   a často přistál pod nohama klacek.

4. Pravda totiž mívá různé dopady,
   třebaže jde jen o pouhou větu,
   horší je, když věty stavíš do řady,
   ať už při víně či při fernetu,
   naštěstí za dva čtyři hrubého
   nelze dozrát v příliš pravdomluvného,
   a tak aspoň o čtvrtletních prémiích
   vytmavím to hned celému světu.
R: + [: a permoníci v zátylku sbírají laciné body ... :]