1. Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál 2. Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata A na vrbě tam ledňáček zářil, voda v tůni chladná, stojatá 3. A on jako blázen vykládal, že bude snad jeho paní A pak s ozvěnou do lesa hulákal podivné nesmysly o bílé lani 4. O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení R. Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš To mě zabije, já už nevstanu Oči z oblázků, vlasy ze vřesu To mě zabije, to si odnesu 5. = 1. 6. To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění Ona přichází pomalu loukou a schovává dopis v kamení R. Ústa z popela, paže z větvoví mám Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví Oči z kaluží, vlasy z bodláků Víc bys nedostal a to nestačí