1. Odpouštím a proto jsem, má duše je klidná, C H7 EmiEmiadd9 člověk sám je plný hříchů a plný vin, už jen pokora a stud mu kážou, říkat slova vlídná i když to někdy stojí asi víc, než může a umí. 2. Odpouštím a proto doufám a proto věřím, lepší rozkvetlou zahradou než bahnem jít a taky asi umím naříkat a plakat - to jiní prostě nechci a asi radost mám a vnitřní klid R: Mlýny melou a pravda pálí a hradba padá a duše s ní, a jako déšť lež prší, lež prší, chválí a městem chodí a smutně zní 3. Odpouštím a kdekdo mě a klasy zrajou i když vím, že déšť se valí dál propadne se člověk když mu spílaj a na city když hrajou no tak spadne co má být stoupne si tam kde stál R: Mlýny melou a pravda pálí...