Když město svážou vlasy noci na uzle tmy pár pevných pout domů se vrací pozdní chodci někdo tu stojí sám a chce uhodnout U koho v bytě teď telefon zvoní a čí spaní ruší jeho tón Třeba jej vzbouzí dobrou správou A nedej Bože, třeba i zlou R: Jen slýchává tý kroky a nikdo není tam Poslouchá je dlouhé věky Když vím že je sám Jen stáří a stín s neskrývanou chtivostí Říka mu každý má vlastní práh bolestivosti Na rohu žlutá lampa bliká A z nebe stéká nespavost odchází jistým krokem samotářů A za ním tiše kráčí lhostejnost R: Jen slýchává tý kroky... Jen stáří a stín s neskrývanou chtivoustí Říka mu každý má vlastní práh bolestivostí