Prý se tomu říká láska

Lenka Filipová

1. Bylo letní parno a já šla na plovárnu Džbán,
   byla jsem tam sama, ty jsi tam byl také sám,
   věci samozřejmé zdály se být zázračné,
   věci vyjímečné, zdály se být průzračné.
   
2. Můj typ vždycky býval, známý z velkých pláten kin,
   trochu Alain Delon a tak trochu Steve McQueen.
   Tak je marně hledám, když si tě tak prohlížím,
   kdy přišla ta změna, marně často přemýšlím.
 
R: Chci se chvíli smát a chvíli jen tak bloumám,
   v myšlenkách se toulám v krajinách svých přání.
   Někdy je to tak, krásné milování,
   trochu strachování, někdy nemám stání, stání.
   Dál ten příběh znáte, dál jej prožíváte, 
   prý se tomu říká láska.
   
3. Myslela jsem dlouho, že se vážně dobře znám,
   náhle přišla chvíle, kdy se v sobě nevyznám.
   Někam mě to táhne a já stále nevím kam,
   s jiným přáním vstávám s jiným přáním usínám.

R: