Sluneční vítr

Lenka Filipová

1. Věštkyně říkala: "Vy dva se dávno už znáte
   z minulých životů propletených - promarněných -
   jak slepé rámy v prázdných galeriích."
   
   Tak šla jsem a spálila věci, kterých ses jen dotknul,
   i klavír, na který jsi tu hrál, jak oltář vzplál -
   jen popálenou kůži láskou mám dál.

R1: Popel z tvých bláznivých nápadů
    smíchala jsem s černou hlínou -
    jde o to zas utíkat před osudem,
    je jedno čím jsem -
    žít zároveň před i za zrcadlem - za zrcedlem.

R2: To na zemi se vzpomínkami najednou
    vál skulinou v ozonu  sluneční vítr -
    je tu stále, je tu s námi - poslouchej.
    To na zemi se vzpomínkami najednou
    vál skulinou v ozonu  sluneční vítr -
    je tu stále, je tu s námi - neodcházej. 

2. Věštkyně smála se: "Nemůžeš odložit svůj stín.
   Patříte k sobě jak moře a pláž, tak jen se snaž -
   stejně se potkáte, lásku nepřekonáš."
   
   Kolikrát musíme zemřít a opět být malými dětmi.
   Příště mě samotnou nenechávej - a něco si přej.
   Prosím tě, teď ještě chvíli jen poslouchej - a neodcházej.

R2: To na zemi se vzpomínkami ...