1. Věštkyně říkala: "Vy dva se dávno už znáte z minulých životů propletených - promarněných - jak slepé rámy v prázdných galeriích." Tak šla jsem a spálila věci, kterých ses jen dotknul, i klavír, na který jsi tu hrál, jak oltář vzplál - jen popálenou kůži láskou mám dál. R1: Popel z tvých bláznivých nápadů smíchala jsem s černou hlínou - jde o to zas utíkat před osudem, je jedno čím jsem - žít zároveň před i za zrcadlem - za zrcedlem. R2: To na zemi se vzpomínkami najednou vál skulinou v ozonu sluneční vítr - je tu stále, je tu s námi - poslouchej. To na zemi se vzpomínkami najednou vál skulinou v ozonu sluneční vítr - je tu stále, je tu s námi - neodcházej. 2. Věštkyně smála se: "Nemůžeš odložit svůj stín. Patříte k sobě jak moře a pláž, tak jen se snaž - stejně se potkáte, lásku nepřekonáš." Kolikrát musíme zemřít a opět být malými dětmi. Příště mě samotnou nenechávej - a něco si přej. Prosím tě, teď ještě chvíli jen poslouchej - a neodcházej. R2: To na zemi se vzpomínkami ...