Čas

Lucie Bílá

Povídej mi o svých snech
o těch zdech co obrústá tak dávno mech
Nech mě jít tvou zahradou,
když stíny zas se táhle přikradou.

V knize smutků nech mě číst
a drž mě dál jako spadlý, už suchý list
Dal´s mi víc než sám jsi měl, já tobě nic
až teď to vím, bohužel...

R: Tiše stéká čas
   po mně stéká čas
   zrádná mořská sůl
   odpadává z řas, na zem z řas

Na Větrným návrší oheň vyhasnul
já se tě už nedočkám
Hejno černejch havranů se rozletí
snad ví, že smutek mám.

Tak´s mě poprvé
zranil až do krve
víc než trnů pár
víc než dravčí spár.

R: Tiše stéká čas ...

Ne, ty vážně nejsi z těch
co opustil je snadný
jako hřích, jak hřích
co já spáchám

R: Tiše stéká čas ...