Povídej mi o svých snech o těch zdech co obrústá tak dávno mech Nech mě jít tvou zahradou, když stíny zas se táhle přikradou. V knize smutků nech mě číst a drž mě dál jako spadlý, už suchý list Dal´s mi víc než sám jsi měl, já tobě nic až teď to vím, bohužel... R: Tiše stéká čas po mně stéká čas zrádná mořská sůl odpadává z řas, na zem z řas Na Větrným návrší oheň vyhasnul já se tě už nedočkám Hejno černejch havranů se rozletí snad ví, že smutek mám. Tak´s mě poprvé zranil až do krve víc než trnů pár víc než dravčí spár. R: Tiše stéká čas ... Ne, ty vážně nejsi z těch co opustil je snadný jako hřích, jak hřích co já spáchám R: Tiše stéká čas ...