Lucie Bílá

Já samotářka samotná jdu noci vstříc a šeru koutů A otěž sejmu představám a pochytám je do kornoutů A náhle aniž vím, už mi nic nechybí, jsem s ním Já samotářka najednou se samotou se vypořádám On vlastně vůbec netuší, že potají mu z ruky hádám Co má se mu kdy stát a co můj nejdražší má rád Má tak rád, když s úsměvem ho vítám, když jdem tmou a nábřeží už dřímá Je nesvůj, když den mě neobjímá A jeho drobných něžností se sotva dopočítám Když pak mží, tak on mě pláštěm chrání, zmokne sám, když přenáší mě louží Jen se dotknem a vím, jak po mně touží Snad nosil by mě na rukou v tom dešti do svítání Tohle já si jen tak nalhávám, sama mluvím se sebou i tentokrát Beznaděj, jen sebeklam - to znám Jenže já věřím v slůvko snad Když svítá a mlha zvolna stoupá pryč je déšť a s ním i on se ztrácí Dům z karet se rozpadá a kácí zas na světě jsi samotná, co naděláš, ty hloupá Sen končí, proč já se koncům bráním? Příběh můj je přeludem, jen zdáním Co na tom, jdi samotářko za ním s tou věčnou touhou po něčem, co nemůže ti dát Má lásko, má lásko, má lásko, proč jinou máš tak rád?

Píseň samotářky

Nej písničky ze zpěvníku

Login or Register