Manon

Lucie Vondráčková

S tebou léto krátký se mi zdálo
A nebylo to málo
co naučils mě znát
a slunečnice závistí jen žloutly
že nikdy neprokoukli
co nutí mně se ptát,

čím‘ to že já chci být jen s tebou  
a když tě mám svět se točí čím dál tím víc

R: Jak tobogán
   není už vzdálenost
   a není vykřičník
   a není otazník
   love tobogán
   není už přítomnost
   a vůbec nic co bylo dříve  kolem nás
   jenom ty a já
   a slunce který mám nad hlavou
   popletenou
   jen ty a já
   a jenom slunce který nám
   nám nám nám ráno stoupá nad hlavou 

Jsem Manon která prijíždí sem z dálky
A nemůže už spát
A neví kam jít má

A pak mu povídá

Čím to že já chci být jen s tebou
A když tě mám – svět se točí čím dál tím víc
Víc než nejdelší

R: Tobogán...
   ...
   popletenou
   jen ty a já
   a slunce napořád

koulí ten svůj velikej míč
jeho paprsků pár s tebou chytám
Dřív než počítat čas
K sobě stáhne si zas
Z plochy všechno co právě
Láska láska láska má pro nás

R: