Slunce rozpustilo třásně, vltavíny prší z nebe, já čarovník už dopsal básně, už nemusím, mám tebe. R: Srdce otevíráš jsou-li spoutána, květy rozevíráš. Na začátku všeho bylo modré ticho, já bloudil mezi skalami a hledal sebe, potom ucítil jsem novou chuť a vůni, milá mám tebe. R: Srdce otevíráš, jsou-li spoutána, květy rozevíráš, poprvé, chci to tak i já, hvězdy nad náma s tebou přepočítám. Milá, už svítá, třezalko usínáš, jsem smečkou psů, teď u tvých nohou hlídám, poklady jabloňovejch králů. R: Srdce otevíráš,.... Na světě je někdy krásně, vltavíny prší z nebe.