Světlo pouliční lampy na zeď stíny vrhá, vítr nadzvedává sukně kolemjdoucích žen. Jako malej uličník noviny z rukou lidem trhá, neslyšně nalétává aby nebyl nikým přistižen. Den už to zabalil a poslední pták na dobrou noc zpívá obzor jako obnošenej kabát hoří západem slunce za mrak ulehlo a než usne ještě trochu zívá zamotá si vlasy do tmy a my ho v tý tmě už nenajdem. Stará pouliční lampa na zeď stíny kreslí a ten rošťák vítr zůstal za límcem ruce v kapsách zavrtaný jsem poslední, kdo tu ještě nespí já a vítr u tý lampy možná i svůj stín pak dostihnem.