Bílý kůň

Marie Rottrová

1. Kůň bílý pádí vlaků vstříc.
   Já nastavuji větru líc.
   Jen chvíli už mě uvidíš.

2. Zas na rtech cítím slaný žár.
   I chuť tvé touhy, vzdechů pár.
   A známá vůně zavane
   sem, skrze vlasy zcuchané.

3. To loňské léto, moře, jas.
   A modré světlo zpod tvých řas.
   Tvé ruce láskou zjemnělé
   mě pořád pálí po těle.

4. Když oheň zhasne zbývá dým.
   A racek s křídlem zlomeným.
   Co loď tvou dlouho provázel.
   A křičel, když jsi odcházel.

5. Kůň bílý cval svůj otáčí.
   Však stovkám koní nestačí.
   To přece kdekdo z města ví.
   Že tenhle vlak tu nestaví.

6. Tak odpusť mi můj telegram.
   Zas ty teď budeš víc než sám.
   V tvé hlavě vzňal se plamínek
   sletoval drát vzpomínek.

7. Kůň bílý mizí v stopách mých.
   Jak letní víno, letní hřích.
   Snad váháš nad tím - co já vím.
   Že srdcem tvým jen projíždím.