Dobrodružství s bohem Panem

Marta Kubišová

1. Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,
   tys' mě opustil ospalou,
   tu v hloubi zahrady cítím úklady,
   s píšťalou někdo sem kráčí,
   hrá náramně krásně a na mě
   tíha podivná doléhá,
   hrá náramně, zná mě, nezná mě,
   něha a hudba až k pláči.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
   krok, a slušně se uklání,
   jsem rázem ztracená, co to znamená,
   odháním strach, a on praví:
   Pan jméno mé, mám už renomé,
   Pan se jmenuju a jsem bůh,
   Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,
   jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
   Pan mi zmizel i s píšťalou,
   od Pana, propána, o vše obrána,
   ospalou najde mě máti,
   hrál a ve tmě krásně podved' mě,
   kam jsem to dala oči, kam,
   Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
   počítám "dal" a "má dáti".