Dobrodsružství s bohem Panem

Marta Kubišová

Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,
Tys’ mě opustil ospalou.
Tu v hloubi zahrady cítím úklady,
s píšťalou někdo sem kráčí.
Hrá náramně krásně a na mě
tíha podivná doléhá.
Hrá náramně, zná mě, nezná mě,
něha a hudba až k pláči.

Pak náhle pomalu skládá píšťalu,
krok, a slušně se uklání.
Jsem rázem ztracená, co to znamená,
odháním strach a on praví:

Pan jméno mé, mám už renomé,
Pan se jmenuju a jsem bůh!
Pan, bůh všech stád, Vás má slečno rád,
jen Pan je pro vás ten pravý.

A ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou.
Od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti.
Hrál a ve tmě krásně podved mě,
kam jsem to dala oči, kam?
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám dal a má dáti.