Tuláckej král

Mezitím

R: Ráno jen pustej sál, on přesto dál svou písničku hrál
   ten věčnej snílek a tuláků král
   oči měl smutný a přece se smál.

   Hvězdy, ty moje družky zářivý
   písně, jen mladý holky bláznivý
   oheň, jak malý slunce do noci plál.
   Kroky, ze tmy se těžce vytonou
   s tváří moudrou a stářím orvanou
   stál tam jak divnej přízrak tuláckej král.
   Přisedl blíž s očima plachýma jak hříbě
   a pak mi vyprávěl prazvláštní příběh.
   O klukovi, co strašně rád se toulal s kytarou
   každej sál už znal jeho písničku prastarou
   a když dozpíval, tak potlesk bořil sál.
   Jak šly roky, kytara má díry od myší
   jeho písničku už dávno nikdo neslyší
   a on přesto dál tu stojí,  a zpívá dál.

R:

   Zpívám přede mnou trčí mikrofon
   vnímám, že kdysi snad tu stál i on
   díky kamarádů byl plnej sál.
   Stařec drží se stranou od lidí
   je v sále a nikdo z vás ho nevidí
   zpíval dnes tady se mnou tuláckej král.

R:

   Hvězdy, ty moje družky zářivý
   písně, jen mladý holky bláznivý
   oheň jak malý slunce do noci plál.