1. V roce tisíc devětset kankán tančil svět a pil se sekt. Je to štreka, těch sto dlouhejch let a každej se tý dálce smál. Jenomže čas jak já netrpí závratí, to co uchvátí už nám nevrátí. A jaký bylo dvacátý století, víš, co bude dál? R: Víš, co bude dál? Víš co bude dál? Dvacátý století má na kahánku, víš,co bude dál? 2. Ve třicátých letech byla velká krize, já jsem o ní četl v jedný moudrý knize. Potom ale přichází věk televize i já jsem vní už párkrát hral. To byla doba swingu a eroplán vzlét. Pak dvě světový války zranili svět a to všechno zhltnul času turniket. Víš co bude dál? R: + .... nakahánku, na kahánku. Dvacátý století má na kahánku, víš, co bude dál. 3. První sloku jsem vám zpíval už v minulosti, druhá sloka zněla chvíli v přítomnosti a tu třetí dokončíme v budoucnosti tak čas to s námi hopem vzal. Jak ve spětným zrcátku se století ztrácí a my tu budem mit ještě chvíli práci, ale zapomínat na něco se nevyplácí. Víš, co bude dál? R: