Feleena z El Pasa

Michal Tučný

1. Z vojenské stanice, tam poblíž hranice, 
   Mexičan Joy svoji černovlasou ženu měl 
   a domek hliněnej s malými okny, 
   z kterých mu mávala, když kolem s patrolou jel. 
   Dítě spolu měli před Květnou nedělí 
   a vítr dětský pláč svou písní přehlušoval. 
 
R: Ústa s barvou vína a jméno Feleena 
   té dívce mexické osud tam do vínku dal. 
 
2. Když malá bývala, vždy ráda sedala 
   na kopci odkud vídávala z El Pasa zář 
   a vítr z večera plný těch světel 
   šeptal jí do svění a chladil jí horkou tvář. 
   Jak poníka laso táhlo jí El Paso 
   a tátu prosila, aby ji tam někdy vzal. 
R: 
 
3. A roky letěly, děvče už dospělý 
   rozhodlo se, že chce jenom v El Pasu žít. 
   Otec když tvrdě spal, vzala svý šaty 
   a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. 
   Tam život začíná, červená kantýna 
   její smích orchestr honky - tonk přehlušoval. 
R: 
 
4. Už není nevinná číšnice Feleena, 
   už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, 
   zná sliby pastorů, zlato prospektorů 
   a při tom se jí o jedný velký lásce zdá. 
   Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty 
   muž, kterej jinej než ty, co dřív znala se zdál. 
R: 
 
5. Oči plný něhy a divný příběhy 
   vyprávěla a hned neříkal, že ji má rád, 
   písničky o koních, balady z farem 
   s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. 
   Teď život začíná, cítila Feleena, 
   po pláních chodili a vítr s nimi se smál. 
R: 
 
6. Z vojenské posádky dal se s ním do hádky 
   chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, 
   zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, 
   ale jen jeden z těch výstřelů měl správněj směr. 
   Stýská se Feleeně v červený kantýně, 
   on rychle odjížděl, když měsíc za mrakem stál. 
R:
 
7. Náboje u pasu, čekali v El Pasu 
   v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, 
   v sedle se naklonil tak nějak stranou 
   a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. 
   Konec je naděje, na všecko pozdě je, 
   Feleeno neplač a směj se jak já jsem se smál. 
R: 
 
8. Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla 
   a zas se ozvala smrtící série ran, 
   růže z jejích vlasů k pasu mu padla 
   a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. 
   Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích, 
   vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal. 
R: