1. Každý večer ho potkám, kráčí sám ulicí, dívá se dlouze na dům svítící, pak si ke stolku sedá a mě stále nevnímá pane odval ten kámen, který na srdci má. 2. Každý večer ji vídám už pár týdnů snad a její letmý úsměv, ten nedá mi spát. pak si ke stolku sedá a mě stále nevnímá, pane odval ten kámen, co na srdci má. R: Tisíce zamčených dveří v sobě každý ukrývá a zákon zatažených záclon každý z nás v patách má. Po pádu každodenních lavin, bludný balvan zůstává sedím tu sama a ty sám, tak ti ruku podávám 3. Dívá se na mě a možná to ví, že chodívám nocí, abych chvíli byl s ní. Snad jednou mi poví, to co já už dávno znám, pane odval ten kámen, co na srdci mám. pane odval ten kámen