Znám jednu hezkou hospodu zámeckou, Znám jednu hezkou hospodu zámeckou, teď je ve zvyku říkat jí ráj. U Kokořína, u Kokořína, lahvičku vína si vypiju rád, u Kokořína je Kateřina a Kateřina prý zná milovat. Šenkýřka hbitá, chytře se proplýtá, každýho odmítá, zkrátka to zná. Sotva tam vkročím, padnu jí do očí, svět se zatočí a už je má. U Kokořína, u Kokořína, lahvičku vína jsem popíjel rád, u Kokořína je Kateřina a Kateřina nechce milovat. Jednou má milá víno mi nalila, já na to: Ludmila, to je ta má. Ouhá, má milá hned celá žárlivá víc mi Ludmilu nenalívá. U Kokořína, u Kokořína, lahvičku vína jsem popíjel rád, u Kokořína je Kateřina, má Kateřina nechce milovat. Jó, milí, zlatí, v zájmu svý outraty vždy jazyk na uzdě je třeba mít. Ludmila bílá, lásku mi zhatila, kde tě, vínečko, teď budu pít U Kokořína, u Kokořína, lahvičku vína si vypiju rád, u Kokořína je Kateřina a Kateřina ta zná milovat. Tebe jen, tebe, má Kateřino, tebe jen tebe, tebe a víno chci mí-í-ít navždy rá-á-á-á-ád.