nejvíc se Klára těší na neděli, zůstane s knížkou celý den v posteli a otevřeným oknem vane léto dovnitř jsou vidět vršky stromů a nebe a vítr, si pohrává se záclonou a vítr si pohrává se záclonou nejvíc jsem se vždycky těšil na Kláru, tvářila se vážně a mluvila pomalu a zbyla po ní knížka v rozestlaný posteli skrz nebe a vršky stromů až dolů a vítr ... prej není nutný vyhrát prej se stačí zúčastnit jenomže každej by chtěl vyhrát a nikdo se nechce zúčastnit a nikdo se nechce zúčastnit já chci být oázou a jsem jen protézou, chci být mořem a jsem jenom studnou, spuštěnou oponou, špinavou záclonou bez slávy staženou a dělám že vim a nevim a nevim a nevim a nevim a nevim a nevim a nevim a vítr ... nejvíc se vždycky těším na neděli zústanu s knížkou celý den v posteli a otevřeným oknem vane léto dovnitř jsou vidět vršky stromů a nebe