1. Ptám se lidí, co smutnou vílu vidí stát tam za pultem za skříní výkladní, ptám se kamarádů svých, znám možná pravdu celou, srdce jí teď pláčem zní. R: Říkám: vyměň jednou, krásko, za svůj pláč smích, život časem zaplaší tvůj splín, zažeň můru letní, stále bývá tvůj stín, vyměň, krásko, pláč za smích. 2. Ráno v pět tě vidím uplakanou u výkladu stát, on chodí s dámou, zamával ti, vím, jsi stále stejně hezká, i taková se hodí, nechci, aby zůstal z tvojí krásy dým. R: R: