Znamení dobra

Modrotisk

1. Je půlnoc, právě skončil obyčejný den,
   můj dům se ztrácí ve tmách, vidím černo jen,
   v té tmě je znamení: růž má se dobrem stát,
   v sobě ten příběh mám, co více si přát:
   na své tváře růž.

2. Po vyschlé řece asi nemůže plout prám,
   člověk je vlastně řekou, každý plní sám,
   proč někdy láska mizí a lží se nechá svést,
   člověk má pochopit a třeba v slzách nést
   na své tváři růž.
R: Dá se poplivat i prostřený stůl,
   a kdo má v ruce místo lásky nůž,
   má jen život, který zaslouží si hůl,
   nenajde už na své tváři růž.
*: Kdo lásku nepředstírá, těžko chce být sám,
   své srdce otevírá jiným dokořán,
   má pro ně slova, která vrátí řece proud a proudu prám,
   ó, nestírej růž.
R: + ó, nestírej růž,       nestírej růž,
     svou z tváří růž, ó ...