1. Po koleji rezatý supí vlak, nemá cíl, uhání vzhůru strání, žádný cestující není v něm, on jede jenom tak, a žádný mašinfíra mu nebrání. R: Ten vlak má zelenou snad ve všech stanicích a každej ví, že vozil vždycky smích, kolikrát mašinfíra velel: seskočit, tak, hoši, dolů, tlačit, ať jsme na kopcích! 2. Naposledy jede cestou stokrát známou, prach uhýbá pod koly, chce si hrát, starý vlak, co kdysi tolikrát se rozjížděl se slávou, má se své železnice vzdát. R: 3. Za pár kilometrů tahle cesta skončí, starý vlak zůstane v depu stát, a vzpomenou si na něj jenom kluci, když se loučí s osadou, kam jezdil jejich vlak. R: R: