Albatros

Nedvědi

1. Totemy malovaný se sovími křídly
   a stopou z vlčích drápů
   a křeslo pro šerifa, to pro jeho vážnost,
   když se zasedá,
   a hlína bez trávy a z blízký skály kámen,
   co v kruhu oheň chrání,
   lampičky na chatách, když prší a je ti smutno,
   abys' viděl, kam se dát.

2. Všude dobří lidé žijí,
   ale na osadách dobro je jak zákon,
   i když, jako všechno na hodnotách ztrácí,
   i dobro odřenej má hřbet,
   to jak se unavení lidé v pátek
   zpátky na osady vrací
   a ještě chvíli trvá, než si zvyknou,
   že vyměnili svět.

3. A starý tepláky a konzervy a košile
   a kytary a lásky
   a písničky, co neztratily nikdy
   moudrost ani klid,
   [: chraňte tu nádheru, vy romantičtí blázní,
      už pro to věčný mládí,
      ten, kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas,
      a kdo by nechtěl žít? :]