Čecháček

Nedvědi

1. Zvali mě do Států, teď když je svoboda,
   mají prej vodopád největší na světě,
   pod sochou jakousi že všechno se smí.
   
2. Milí jste, psal jsem jim, ale teď nemůžu,
   pod chatou tráva mi začíná schnout,
   do strání nad řekou barvy se ukládaj,
   hospodskej u nás mi zahřejvá kout.
   
3. Jinováč v kolejích, nad lesem leží mlhy,
   netopýr v podvečer nad Sázavou,
   a les plnej kouře z akátů v horkejch kamnech,
   kluci když volaj a do chat se zvou.

R: Možná  jsem blázen, čecháček malej,
   já jsem tu šťastnej jak velkej kluk,
   po ránu z verandy Medník si  prohlížím,
   poslouchám vlaky, jak vyjíždí z luk.
   Víš co, vem ženu, přijeď se podívat,
   víš, kde je Třeštibok, vezmu tě tam,
   na skále vyprahlý sednem si, popijem
   rád ti tu ukážu všechno, co znám.

R: + 
   Rád ti tu ukážu všechno, co znám.