Franky Dlouhán

Nedvědi

1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou
   lidem nad hlavou, smutnou dálavou,
   já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
   za čas odletěl, každý zapomněl.

R: Měl kapsu prázdnou Franky dlouhán,
   po Státech toulal se jen sám,
   a že byl veselej, tak každej měl ho rád.
   tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,
   a každý, kdo s ním chvilku byl,
   ten dlouho se pak smál.

2. Tam, kde byl pláč, tam Franky hezkou píseň měl,
   slzy neměl rád, chtěl se jenom smát,
   a když pak večer ranče tiše usínaj',
   Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.
R:

3. Tak jednou Frankyho vám našli, přestal žít,
   jeho srdce spí, tiše smutně spí,
   bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl,
   farář píseň pěl, umíráček zněl.
R: