1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou lidem nad hlavou, smutnou dálavou, já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, za čas odletěl, každý zapomněl. R: Měl kapsu prázdnou Franky dlouhán, po Státech toulal se jen sám, a že byl veselej, tak každej měl ho rád. tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál, a každý, kdo s ním chvilku byl, ten dlouho se pak smál. 2. Tam, kde byl pláč, tam Franky hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, a když pak večer ranče tiše usínaj', Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. R: 3. Tak jednou Frankyho vám našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí, bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl. R: