1. Já nevnímám sám, mý přátelé jsou odkudsy z dalekých hraničních hor a teď někdy se pozvem navzájem, pak zas zalezem do těch svých nor no a pak každý z nám někoho rád má víc toho nejblíž má na světě jen a lidé přichází a po čase odcházejí a on zústane v dobrém i zlém a tak to má být, tak to chce Búh a tak to chcem my vždyť láska je nejvíc, láska je pravda, ať v lásce jdou tmy 2. Já jednou byl s kapelou daleko zpívat, až v Rusku, někde až tam a od těch dob měl jdem kamaráda a on jezdíval vždycky k nám a pak přijely tanky a on jedním byl z těch co mi tu výpravu vysvětloval a mě bolelo srdce a jen stále jen stále se na všechno po lásce ptal asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my vždyť láska je nejvíc, láska je pravda, ať v lásce jdou dny 3. Tak po čase příjde člověk na všechno sám, to z těch bouří se naučí žít i řeky když se do moře vlévají jsou tak široké a ztrácejí klid, ale jsou nádherné v zálivech sladkých vod a tak silné, přesvědčivé, tak jako nezralí lidé, co vědí už co zemí pohne kde mít svúj bod asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my vždyť láska je nejvíc, láska je pravda ať v lásce jdou dny asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my vždyť láska je nejvíc, láska je pravda ať v lásce jdou dny asi tak to má být, tak to chce Búh i když nechcem to my vždyť láska je nejvíc, láska je pravda ať v lásce jdou dny do vytacena.....