Pokání

Nedvědi

   capo II 
   
1. Znavenej na dně a jako kůl sám
   už v koutě kam dál no řekněte kam
   před sebou utíkat těžko se kamkoliv dá.
   Nejtěžší noci jsou pod střechou hvězd,
   když domů se nechce, když se necháš svést
   Sám sebou a cosi si namlouváš a namluvit dáš.
   
2. I kámen se ustrne, ale musí mít proč
   i řeky proud obrátíš, když důvod je
   i sníh v slunci padá, když rozhodne na nebi Bůh
   jen příčina následkem věci má být
   a vědomí že není nic nežli žít
   a že život je jen na chvíli půjčený milostný dar.

R: Ne hněv nebo závist ani jiné z těch slov
   ani touhy co navíc chceš k životu mít
   ani láska ta není důvodem odejít z cesti
   kdo v poledním žáru hledá hojivý stín
   ať vykřičí napřed řeku svých vlastních vin
   a pak obrátí ke hvězdám pokorně u dlaně dlaň.

3. A poprosí mlčky, to kdekoliv jde
   v chrámech jen svádí to k divadlu vést
   ať poprosí člověka jménem, jménem pravdy a svým
   a ať snese pokání po samý kraj
   to víra je svědomí a svědomí ráj
   a nikdo není čistý, jen někteří lidé snad míň.
R: