Zapomeň, lásko

Nedvědi

1. Zapomeň, lásko, na to, že já
   jsem jenom ješitnej chlap,
   že věčnej strach, abys byla jen má
   dělá ze mě horšího snad.
R: Jsi milá tak, že jako mrak jsou chvíle, kdy jsem sám,
   kdy necítím tvůj dech na ústech svých,
   jsi hezká tak, že jako mrak jsou tváře těch, co znám,
   a pokřik vran je každej jinej smích.

2. Snad ďábel sám mi napovídal,
   že pláčeš kvůli mně,
   jsem trdlo, který zapomíná,
   jak málo lidí jako ty je.
R:

3. Každý den, i když mračíš se snad,
   provázíš můj každičkej krok,
   v myšlenkách, slovech pořád jen dál
   ozývá se: lásko, vždyť já jsem cvok.
R: