Ondřej Brzobohatý

Máš podob mnohem víc jak sochy kostelů, princezno z Nemanic, Markýzo Andělů, byla jsi nepopsanej list v mý knížce příběhů, kterejm chyběl rub a líc, jen vlny v moři bez břehů. Kdes byla tolik let, kdo mi Tě zakázal?! Už poznal Tě i svět, zatímco já Tě sotva znal Tak prosím nech si vyprávět, jak to bylo dál No řekni, kdo z nás by to řek, to by se jeden nenadál. Že Tě mám, čím dál víc tomu propadám, vyšší plán, možná se to tak nazvat dá, ze všech stran mě to den co den přepadá, že mě máš že jsme konečně Ty a já Tak začal kolotoč všech těch krásnejch dní, já neptal jsem se proč a nechtěl znát ten poslední, chytlas mi ruku, řekla skoč, nečekej znamení, nikdy se k lásce neotoč, i když neslyšíš ozvěny. O tom jsem už stokrát čet a taky v písních psal, a tak jsem se stokrát splet, než jsem se s tím nesetkal, teď ale můžu vyprávět aniž bych Ti lhal, no řekni, kdo z nás by to řek, odporně šťastní a co dál? Tak Tě mám, čím dál víc tomu propadám, vyšší plán, možná se to tak nazvat dá, ze všech stran mě to den co den přepadá, že mě máš že jsme konečně Ty a já Chcem dál volit směr podle andělskejch per a naplno dávat i brát Pro jedinou z žen je tenhle vlezlej refrén chci Ti ho zpívat a hrát třeba - tisíckrát!!! Že Tě mám, čím dál víc tomu propadám, vyšší plán, možná se to tak nazvat dá, ze všech stran mě to den co den přepadá, že mě máš že jsme konečně Ty a já

Markýza Andělů

Nej písničky ze zpěvníku

Login or Register