capo II. pár kůží pro dny příští tam lovec stahoval měl však sám za zády Irokézů stíny čítával jejich stopy z udusaný hlíny dým zlověstně se táhne nad zemí níž a níž tmou sám kolem srubu lovec rozhlíží se spásnej krutej nápad jemu nabízí se R: Řítí se peřej v pěnách tam co se příběh stal pláč dítek a mámy z lodě ozývá se víc táty a muže už nikdo nedočká se Řek’ loučím se tu s vámi loď je vám záchranou pár pušek s odvahou jen se mnou tu zůstanou dřív než mě zadáví Irokézů stíny vás k ránu ukolébá údolní tok líný Příkrým břehem kryta loď plyne podél skal dál sám lovec stíny k lesům výš odlákal od srubu vyráží stezkou suché hlíny úží se kolem něho Irokézů stíny R: Příští den pak lovec ve skalách umírá v zádech má šípy supů stín na něj dotírá víckrát matka dětem tátu neukáže jen pastor v osadě pak o hrdinství káže R: