Říkal jsi bát, bát se nemusíš Až se to stane, jen slzy osušíš A naši lásku i celej tenhle svět Zaklel jsi tenkrát do těch smutnejch vět To co stárne, to jsme my, je tu tak krásně na zemi Zbyla jen spousta otázek, přetrh se lásky provázek Proto každý sám chce plout směrem, kam ponese ho proud Sama kráčím po cestě, závidím roucho nevěstě Zachovat musím noblesu, nebo jen křičet do lesů Je to jak rána, co dá proud, když láska shoří jako troud Říkal jsi bát… Láska bolest je, to věř, zraní tě jako šípků keř Okvětí padne do trávy a zbydou jenom obavy Zachutná možná sladký plod, nebo tě škrábne ostrý hrot Kámen zakryl mladý mech, letokruh přibyl na stromech Obloha ztmavla nad náma, když oheň hořel do rána A naše tváře cizí jsou, cestu už k sobě nenajdou Říkal jsi bát…