V hospodě Na Závrati, ve středu večer se sejdou, lampy se v kouři zratí, ke stolům sotva se vejdou. Písničky procedil čas, vítr se obrátil v nás, všechno je najednou blíž, mraky se na chvíly zvednou. Rev : Jak léta jdou,je pořád míň času, ptáme se pro co dál žít, jak léta jdou,tak mnohým už vadí, svý kamarády mít. Kam bys šel,jseš skoro v cíli, z dlaní se dá u všech číst. nezbývá čas pro ticho a vůně, na cestu do známejch míst. V hospodě Na Závrati,najednou přibyla místa, jeden za chvíli platí, druhej se na cestu chystá. Přibylo dosytosti, průšvihů povinností o rodinu starosti, výhra co není tak jistá. Rev : Jak léta jdou,je pořád míň . . . V hospodě Na Závrati, ve středu sám sedíš, stalo se ? co bude dál, najednou opravdu nevíš. Není to zlé,jak se zdá, kámen se odvalit dá, voda je pořád čistá, záleží čemu jen věříš. Rev : Jak léta jdou, je pořád míň . . .