Pomoz mi brácho

Pacifik

Sólo: 
 
Už noc se loučí s ránem a vítr šel spát, 
Stromy odkládaj závoj z mohutných stínů 
střechy borovic zachytly noční déšť, 
jako máma tvý slzy,co životem máš nést. 
 
 
Umírá modrý plamen v lese prší, 
z ohniště stoupá pára z mokrýho dříví, 
hledíš k plamenům a hledáš osud svůj, 
dneska s kamennou tváří, sedí tu přítel tvůj : a říká ? 
 
 
R : Pomoz mi brácho, já už nemůžu dál, 
    těžko to zvládnu, na všechno zbyl jsem sám. 
    láska je prevít, umí tě pěkně vzít, 
    když nejvíc věříš, že s tebou bude snít. 
 
 
Pojď se mnou brouzdat trávu a pokus se žít, 
vždyť každý prošel blátem, to se tak stává, 
rmoutit se nesmíš,j á tu bolest znám, 
samorost přece, nebude nikdy trám. 
 
Zažeň to chmurný ráno a pojď ke mně blíž, 
z cigaret popel svítí do obrysů tváří, 
sedíš  protože to duši pomáhá 
a já tuším tvá slova co mysl ovládá : jak říká ? 
 
R : Pomoz mi brácho . . . 
 
R : Pomoz mi brácho . . .