Sólo: Už noc se loučí s ránem a vítr šel spát, Stromy odkládaj závoj z mohutných stínů střechy borovic zachytly noční déšť, jako máma tvý slzy,co životem máš nést. Umírá modrý plamen v lese prší, z ohniště stoupá pára z mokrýho dříví, hledíš k plamenům a hledáš osud svůj, dneska s kamennou tváří, sedí tu přítel tvůj : a říká ? R : Pomoz mi brácho, já už nemůžu dál, těžko to zvládnu, na všechno zbyl jsem sám. láska je prevít, umí tě pěkně vzít, když nejvíc věříš, že s tebou bude snít. Pojď se mnou brouzdat trávu a pokus se žít, vždyť každý prošel blátem, to se tak stává, rmoutit se nesmíš,j á tu bolest znám, samorost přece, nebude nikdy trám. Zažeň to chmurný ráno a pojď ke mně blíž, z cigaret popel svítí do obrysů tváří, sedíš protože to duši pomáhá a já tuším tvá slova co mysl ovládá : jak říká ? R : Pomoz mi brácho . . . R : Pomoz mi brácho . . .