Ranec plnej písní

Pacifik

 
  Ona - Já nosila jsem v sobě tajný přání,když Františkovi aplaudoval sál, 
	zpívat s ním,a třeba do svítání,všechny písně,které on by znal. 
  On  - Ten diblík dneska diblíkem už není a pořád zpívá jako o život, 
	na tom se už sotva něco změní,když zkusíme to podle stejných not. 
 
 

     Ref : oba -     My dva a s námi ranec plnej písní, 
 		     co se za ty roky posbírá, 
		     kdo jako my dva po životě žízní, 
		     sám barevný šál v rukách prostírá. 
		     My dva a s námi požehnaně křížků, 
		     ránu se vždy půjdem poklonit, 
		     naše sny už nabírají výšku, 
		     vždyť stačí dlaně větru nastavit. 

 
   Ona - Já hladila mu často zlatý vlasy a loudila o jeden pohled víc, 
	 když zpívá,tak proč od rosy mám řasy a ruměnec mi přebarvuje líc. 
   On -  Ta malá holka ke zpěvu má vlohy a úsměv,kterej umí čarovat, 
	 tak čert vem její trochu krátké nohy,hlavně,že se na nich může stát. 
 
 
     Rev : oba -     My dva a s námi ranec plnej písní . . . 
 
 
  oba - Tréma zase hlasivky nám svírá a píseň zní jak vítr v údolí 
	ať nás nikdy neopustí víra a co chce at? si říká okolí. 
 
 
     Rev : oba -    My dva a s námi ranec plnej písní . . . 
	          . . .vždyt? stačí dlaně větru nastavit,vždyt? stačí dlaně větru nastavit