capo II Tři řeky v horách pramení,vodu z nich můžeš pít, do skály vyrej znamení,v sobě nech písně znít. Ty řeky v horách neznaj čas,valí se k nížinám, odnáší cestou kousek z nás,co vlastně,sám se ptáš. R: Tam někde v dálce bez lidí,kde mosty strhnul říční proud, řekneš si,to se uvidí,kam se hnout. Koukneš se zpátky do všech dnů,kudy jsi vláčel ten svůj kříž, konečně sobě a svým snům uvěříš. Na slunci oči zabolí,dálka je modrý dům, pohladíš stinný údolí,vítr tě vrátí snům. Zakrouží káně oblohou a chtěl bys být mu blíž, pro ty,co dál už nemohou,naději vyprosíš. R: Tam někde v dálce bez lidí,kde mosty . . . Větrný housle slyšíš hrát,krajem jde vábení, můžeš se na zázraky ptát i trávy spálený. Jednou,až řeky promluví a poruší svůj řád, světlo a stín se domluví a ty se vrátíš rád. R: Tam někde v dálce bez lidí,kde mosty . . .